Národní přírodní rezervace JEZERKA - nprjezerka.cz

 »  Úvod
 »  NPR Jezerka
 »  Hotel Lesná
 »  Jedlová
 »  Jeskyně
 »  Odkazy




 
<Návštěvnost:
Online:
Celkem: návštěv
 

 
Starý Žeberk
 
Hrad Starý Žeberk kdysi stával přímo na vrcholu Jezerky, asi 2 km jihozápadně od zámku Jezeří. V současné době jeho existenci připomínají jen nepatrné a pro laika v terénu obtížně rozpoznatelné zbytky. Býval to obranný hrad na jižním úpatí Krušných hor, který se stal sídlem významného šlechtického rodu; je považován za nejvýše položený hrad v severních Čechách. Trochu podivné jméno Žeberk vzniklo počeštěním původního jména hradu Seeberg (česky Jezerní hora, podle polohy nad Komořanským jezerem, které v době vzniku hradu dosahovalo téměř pod Jezerku).
 
Za jeho zakladatele bývá považován Albert ze Žeberka (Albrecht ze Seebergu), v jehož přídomku se v roce 1277 objevuje jméno hradu poprvé. Nalezená keramika, způsob překlenutí branky (viz dále) a další indicie ovšem naznačují, že hrad vznikl již dříve, v první třetině až polovině 13. století. Za jeho zakladatele proto občas bývají považováni páni ze Rvenic (pozdějších Ervěnic). Jak dlouho Albert ze Žeberka na hradě bydlel, přesně nevíme, ale hrad zřejmě nebyl příliš pohodlný a tak lze předpokládat, že tu asi pobýval dost málo. Na počátku druhé čtvrtiny 14. století si buď on, nebo některý z jeho potomků, postavil nedaleko vsi Pyšné (zhruba 3 km na severozápad) na vrcholu dnešní Zámecké hory (683,6 m) nový, větší, luxusnější a pohodlněji přístupný hrad. Ten byl pojmenován Nový Žeberk a původní Žeberk (bez přívlastku) se od té doby nazýval Starým Žeberkem. Co přesně vedlo majitele hradu k jeho opuštění, v tom se historikové různí: jeden z možných důvodů souvisel s extrémní polohou hradu. Byl k němu velmi obtížný přístup a to způsobovalo odtrženost hradu od potřebného hospodářského zázemí. Navíc měl hrad poměrně primitivní podobu a možná i problémy se zásobováním pitnou vodou. Zajímavý je ovšem fakt, že i Nový Žeberk vznikl poměrně hluboko v lesích, tehdy asi špatně přístupných, tedy také daleko od hospodářského zázemí. Proto se někteří historikové domnívají, že Nový Žeberk byl postaven k ochraně obchodní stezky do Saska.
 
Později se majiteli Starého Žeberka stali pánové z Bergova, kteří jsou jako jeho vlastníci uváděni v roce 1327. Po nějaké době byl pak hrad zřejmě úplně opuštěn nebo sloužil jen jako pevnost, protože roku 1383 se připomíná již jen hora Starý Žeberk, kterou společně s hradem Novým Žeberkem a několika vesnicemi prodal Ota z Bergova Těmovi z Koldic. Pověsti uvádějí, že když pánové z Bergova hrad na počátku 14. století vyklidili, usadili se tam loupeživí rytíři, kteří od vesničanů v okolí vymáhali výkupné v podobě potravin a přepadávali kupce a okrádali je o zboží a o peníze. Na ochranu obyvatel (a hlavně k udržení příjmů z daní) byl mezi Kyjicemi a Novým Sedlem postaven jiný hrad.
 
Starší literatura ještě chybně uvádí, že Albrecht z Koldic před rokem 1418 prodal Žeberk Vítu ze Šumburku a Glouchova, který jej vlastnil ještě v roce 1437. Kolem roku 1454 získal Žeberk Albert z Konipas. Tyto události se ovšem týkají Nového Žeberku, nikoliv našeho hradu. Tomu odpovídají i výsledky povrchového průzkumu z počátku 70. let 20. století, kdy tu byly získány archeologické nálezy potvrzující dobu života hradu od druhé poloviny 13. do průběhu první poloviny 14. století.
 

Starý Žeberk - pohled na bývalou hradbu chránící vnitřní část hradu, léto 2002. Zbytek této zdi patří k jediným výraznějším pozůstatkům hradu; ještě na začátku 20. století v ní byla patrná malá branka. Místo se nachází východně od vrcholu Jezerky, vlevo za první skálou, kterou míjí cesta na vyhlídku. Areálem hradu procházela dnes již zrušená část okružní turistické stezky.
 
Staveniště pro hrad bylo z hlediska obrany vybráno velmi dobře. Hrad měl půdorys trojúhelníka a zaujal vrchol hory Jezeří, tvořený rozeklanými skalami. Místo je ze tří stran chráněno prudce klesajícími skalnatými svahy, které jsou i dnes obtížně přístupné. Čtvrtá strana, severní, klesá pozvolněji do sedla mezi Jezerkou a Jánským vrchem. Tudy vedla původní přístupová cesta na hrad. Zvolna stoupala až k místu, kde byl svah přepažen částečně uměle navršeným a částečně přírodním valem (na plánu označen číslem 1), využívajícím skaliska. Na východě se val napojoval na druhý příkop a na západě končil skalnatým bradlem (2). To vybíhá do boku předpolí hradu a je z něj dobrý rozhled po přístupovém svahu a sedle. Je tedy pravděpodobné, že zde stála asi dřevěná strážní věžice. Čelo valu bylo zpevněno zídkou z kamenů, poskládaných na sebe bez použití malty a ještě zabezpečeno mělkým, zhruba 1,5 m širokým příkopem. Vrchol valu původně nepochybně ukončovalo nějaké dřevěné opevnění. Je rovněž možné, že tento val souvisel s krytím přístupu k prameni ve svahu, který byl nejspíše hradním vodním zdrojem. Část této kamenné ohradní zdi je dodnes dobře patrná, zejména po pravé straně dnešní cesty na vyhlídku.
 
Přístupová cesta prošla průchodem ve valu, překonala krátkou rovinku, po mostě překročila zhruba deset metrů široký hradní příkop (3) a vstoupila do předhradí. Příkop byl místy vytesán do skály a byl původně značně hluboký, jak je dodnes patrné na vlevo od cesty na vyhlídku. Zasypaný pruh příkopu před špicí předhradí pochází zřejmě až z pozdější doby. Příkop obklopoval hrad ze tří stran. Na východě končil před skaliskem (4), které vybíhalo od jihovýchodního rohu prvního nádvoří ze svahu a bylo s hradem spojeno úzkým pruhem zeminy. Skalisko zřejmě sloužilo jako strážní stanoviště. Z jeho vrcholu bylo možné kontrolovat přístup k celé východní a jižní straně hradu. Na západě končil příkop u podlouhlého skalního hřbetu, na kterém bylo zřejmě umístěno další strážiště.
 
Design: © 2005 Jakub Vaněk, fremy@centrum.cz