Národní přírodní rezervace JEZERKA - nprjezerka.cz

 »  Úvod
 »  NPR Jezerka
 »  Hotel Lesná
 »  Jedlová
 »  Jeskyně
 »  Odkazy




 
Návštěvnost:
Online:
Celkem: návštěv
 

 
Žeberská lípa
 
Na jižní hranici NPR Jezerka, na levém břehu Vesnického potoka poblíž vodárny u hájenky pod přehradou roste tzv. Žeberská lípa (jméno podle hradu Starého Žeberka) - v současnosti pravděpodobně nejstarší strom na Mostecku. Její stáří se odhaduje na 700 - 750 let, ale některé prameny udávají dokonce 850 i přes 900 let. V obvodu měří u země úctyhodných 7.7 m (podle skromnějších údajů jen 6.03 m) a v hlavní koruně 4 m. Dutina lípy je porostlá omladky, zavaluje se, kůra rozpukává a kmen je znetvořený bobulemi. Strom je na několika místech podepřen a má zakrytou dutinu, aby do ní nezatékalo. Uvnitř v dutině údajně hnízdí sovy. Lípa sice není nijak krásná a ani není vyhlášena památným stromem (ačkoliv byla navržena k ochraně jako chráněný přírodní výtvor), ale vzhledem ke svému stáří a zajímavému vzhledu si jistě zasluhuje pozornost.
 
Možná proto se k ní váže následující romantická, ale asi sotva pravdivá pověst: Ještě v dobách, kdy byl Starý Žeberk významným strážním hradem, se stal hradním velitelem důstojník, který od mládí bojoval v panovníkově vojsku. Byl statečný a spolehlivý, ale tvrdý a zhrublý ze stálých bitek a nesmírně prchlivý. Při jedné vyjížďce do kraje uviděl nový hradní pán u potoka půvabné vesnické děvče. Nerozmýšlel se dlouho a odvlekl ji na Žeberk. Měl už dost vojenského způsobu života, chtěl mít ženu a děti a žít jako jiní. Dívka se mu podvolila - ostatně co jiného jí zbývalo - ale plakala a svého pána se bála. On však, jak už to tak bývá, chtěl ženu, která by ho měla ráda. A protože tomu tak nebylo, ani když jí to přikazoval, shodil jí ve zlosti ze žeberských hradeb. Naštěstí dopadla do keřů, ošklivě se zranila, ale zůstala na živu.
 
Našel ji Vojtěch, lesní hospodář z nedaleké samoty. Každou volnou chvíli chodil do lesa, aby zapomněl na smutek, kterého se nemohl zbavit od smrti své ženy a malého syna. Vojtěch odnesl zraněnou dívku do svého domu, ošetřil ji, ale věděl, že ji u sebe nechat nesmí, i když nebyl ničí poddaný. Hradní pán dal totiž prohledávat lesy, jeho jezdci pátrali i po staveních. Dívka však nebyla k nalezení.
 
Vojtěch pro ni našel spolehlivý úkryt. Byl nedaleko, v lese pod hradem. Les už vojáci několikrát marně prohledali. A i kdyby se vrátlili znovu - v dutině velké lípy zraněnou hledat nebudou. Dívka se jen pomalu uzdravovala, rány se jí sice hojily, ale strachu se zbavit nemohla. Vojtěch si ledacos domyslel a litoval neznámou, která musela na Žeberku hodně vytrpět. A tak jaro přešlo v léto, přibylo práce na polích, ale on si přece jen denně našel čas, aby za dívkou zašel. A jak se dalo čekat - mladí lidé se do sebe zamilovali. Když léto vystřídal podzim a úroda byla sklizená, jednoho dne Vojtěch z kraje pod Žeberkem zmizel. I dutina lípy osiřela, protože dívka se uzdravila a odešla s Vojtěchem. Prý někam, kde je nikdo neznal a kde jim nic nepřipomínalo smutné události...
 

...a skutečný stav v roce 2000.
 

...o 5 let později.
Design: © 2005 Jakub Vaněk, fremycz (zavinac) gmail (tecka) com