Národní přírodní rezervace JEZERKA - nprjezerka.cz

 »  Úvod
 »  NPR Jezerka
 »  Hotel Lesná
 »  Jedlová
 »  Jeskyně
 »  Odkazy




 
Návątěvnost:
Online:
Celkem: náv±těv
 

 
NPR Jezerka
 

KE STA®ENÍ pojednání Kruąné hory a NPR Jezerka v souboru .doc od Libora Řezníčka. Kompletní materiál.


 
Geomorfologie
Vegetace
Zvířenina
Antropogenní zásahy
Součastné problémy
Poznámky
Pro případné náv±těvníky
 
Národní přírodní rezervace (NPR) Jezerka se rozkládá na rozhraní okresů Most a Chomutov na katastru zaniklých obcí Jezeří, Podhůří u Vysoké Pece a Kundratic u Chomutova v polesí Jezeří, v lesních odděleních číslo 76, 77, 78, 88, 89, 90 a 93. Leµí asi 1,5 km jihozápadně od zámku Jezeří a 1,5 km severovýchodně od Vysoké Pece. Předmětem ochrany je předev±ím nejpřirozeněj±í a nejzachovalej±í porost na jiµních svazích východní části Kru±ných hor. Chráněné území má podle nejnověj±ích údajů rozlohu 141,94 ha a je největ±í v okrese Most. Bylo vyhlá±eno 20. ledna 1969 Ministerstvem kultury ČSR, konkrétně výnosem č. 13 359/68.
Rezervace dostala svůj název podle lidového označení hory Jezeří (705,5 m), jejíµ vrchol je nejvy±±ím bodem chráněného území. NPR Jezerka zabírá příkrý západní a jiµní svah této hory a západní svah hluboce zaříznutého údolí Vesnického potoka, kde se nachází nejniµ±í místo chráněného území (348 m). Toto údolí odděluje horu Jezeří od západněj±í Jedlové, viz mapka (převzata z knihy J. Kuncové a kol.). Kromě přírodních krás se na území Jezerky nacházejí některé dal±í zajímavosti zasluhující si zvlá±tní zmínku; k nim patří pozůstatky hradu Starého Źeberka a přehrada Jezeří na Vesnickém potoce. Pod ní roste Źeberská lípa, v současnosti asi nejstar±í strom na Mostecku. K zajímavým místům patří také Terezina vyhlídka na západním okraji rezervace.
 
Geomorfologie
Území rezervace je součástí tzv. kru±nohorského krystalinika, jehoµ dne±ní podoba vznikala nesmírně dlouhým geologickým vývojem. Před více neµ půlmiliardou let zde bývalo moře, jehoµ usazeniny podléhaly metamorfóze, při horotvorných procesech jimi pronikalo magma, ze kterého po dal±í přeměně vznikly ortoruly, téměř výhradní stavební materiál území. Vystupuje zde předev±ím hrubozrnná dvojslídná aµ biotitická okatá a plástevnatá ortorula, pouze do severního okraje území zasahuje poloha reliktního granitu (µuly). Nízký stupeň přeměny vykazují horniny některých vrcholových skalek, které se počítají k µulorulám. Po vzniku přeměněných hornin v období hercynského vrásnění nastalo dlouhé období relativního geologického klidu, ve kterém převládaly procesy zvětrávání a denudace, kterými se oblast proměnila v parovinu. Alpinské vrásnění na konci druhohor a ve třetihorách v±ak reliéf velmi pozměnilo. Vzniklá klenba byla podélně i příčně rozlámána a podél jihozápadně-severovýchodní linie jednostranně vyzdviµena nad současně pokleslou podkru±nohorskou kotlinu. Na krátkých příčných zlomech byla zaloµena síź potoků, které erozí a odnosem reliéf dále modelovaly spolu s gravitačními pohyby. Tento proces, v závislosti na klimatických změnách, trvá dosud.
Nejnápadněj±ím prvkem zdej±ího reliéfu jsou rulové skály a skalky. Mrazové zvětrávání v nich vytváří pukliny a praskliny a formuje skály na příkřej±ích místech do podoby tzv. mrazových srubů a srázů. Dal±ím stadiem mrazového zvětrávání je balvanové nebo kamenné pole. Na území rezervace jsou patrná stadia star±ích modelačních fází i relativně nedávné modelace (ostrohranné sutě na jihozápadním svahu). Suźová pole jsou vystavena dal±ím vlivům, zejména gravitaci a proudící vodě. Mezi útvary sloµené z takto přemístěného materiálu patří skalní bloky rozvlečené soliflukcí (klouzáním po roztálé půdě) v chladných poledových obdobích a dejekční a suźové kuµele. Dejekční kuµele vznikají z vodou přinesených hornin u ústí svahových toků do roviny v důsledku náhlého sníµení rychlosti a uná±ecí síly vody. Patrné jsou zejména v údolí Vesnického potoka, i kdyµ zde byly místy překryty úzkou aluviální nivou. Nejmohutněj±í jsou v±ak úpatní kuµele z přemístěných produktů rozpadu horniny, které tvoří souvislý pás na úpatí zlomového svahu a zmírňují tím jeho sklon.
Jedna z men±ích rulových skalek nacházející se nad cestou v severní části rezervace. Na domodelování reliéfu do současné podoby se vedle mrazového zvětrávání podílelo téµ gravitační rozsedání skalních bloků podle vertikálních tektonických poruch, vyvolané postupnou destrukcí méně odolných částí horniny při úpatí skalních výchozů, zapřičiňující podkopání a následné rozsedání skal. Tímto pochodem jsou skály přeformovány aµ v jakési věµovité útvary a posléze destruovány dal±ími morfogenetickými procesy. V±echna stadia vývoje reliéfu jsou patrná zejména jiµním a jihozápadním svahu hory Jezeří. Půda na území rezervace je extrémního rázu, ochuzená, mělká aµ skeletová.
Pro laiky jsou zajímavé předev±ím nejrůzněj±í skalní útvary, které vytvářejí jedinečný geomorfologický kolorit území rezervace. Kromě vrcholových skal to jsou různé věµe, ba±ty, cimbuří a viklany, vypreparované při erozi ruly. Ve zdej±í oblasti unikátním výtvorem je rulová skalní brána v západním svahu údolí. Za zmínku stojí také rozsedlinová jeskyně, několik skalních oken a výklenků. Území Jezerky je v±ak poměrně chudé na útvary mikroreliéfu, protoµe se zde výběrová chemická eroze téměř neuplatnila.
Zdej±í skály představují poměrně rozsáhlý horolezecký terén místního významu. Jednotlivé skalní útvary jsou roztrou±eny v příkrém svahu a navíc ukryty v husté vegetaci. Horolezecká činnost zde byla provozována jiµ v předválečném období a pak v 60. letech 20. století. Registrováno je několik desítek skal a zhruba sto cest téměř v±ech stupňů obtíµnosti. V současnosti je zde ale horolezecká činnost z důvodu ochrany rezervace zakázána.

Vegetace
I laika na první pohled zaujme rozmanitost a doslova romantická krása lesních společenstev. Vegetace je zde z vět±í části přirozená, její současný stav se příli± neli±í od společenstev klimaxových (takových, která by v daných klimatických podmínkách vznikla dlouhodobým vývojem bez ovlivnění člověkem). Lesní společenstva rezervace jsou zonálního (tj. na nadmořské vý±ce závislého) i azonálního charakteru. Jejich komplex poskytuje velmi ucelený, na jiných místech oblasti jiµ neexistující obraz zonálních vegetačních pásem Kru±ných hor. V převáµné části území se jedná o velmi staré porosty. Existenci společenstev azonálního charakteru podmiňují mj. osobité fyzikální vlastnosti různých útvarů reliéfu na území Jezerky (např. reliktní bory na skalách a jasanové měsíčnicové javořiny). V rezervaci se vyskytuje více neµ dvacet lesních typů, coµ dokládá velké přírodní bohatství jejího nevelkého území. Sledování vlivu průmyslových exhalací na růst zdej±í vegetace ukázalo, µe lesní porosty v původní druhové skladbě jsou schopny účinně čelit zhoubnému vlivu zneči±tění ovzdu±í. I přes velké zatíµení exhalacemi zde les vykonával a vykonává své mimoprodukční funkce, přirozeně se obnovuje a přispívá k udrµení rovnováhy krajiny.
 
Přehled a stručná charakteristika jednotlivých hlavních typů rezervace:
Lesní typy jsou seřazeny podle rostoucí nadmořské vý±ky svého roz±íření. Viz téµ mapka (převzata z průvodce NS SPR Jezerka).
 
Květnaté a bikové bučiny [na mapce oblast 2]
Na sloµení stromového patra se podílí jako převládající dřevina buk lesní, doprovázený javorem klenem. Zdej±í bukové porosty dosahují stáří zhruba 250 let; přesto jsou stromy poměrně nízkého vzrůstu a malé hmotnosti - to nasvědčuje chudosti zdej±ích půd. Keřové patro úplně chybí nebo je vyvinuto pouze fragmentálně. Kromě zmlazujících stromů se v něm vyskytuje lýkovec jedovatý. Vlivem hustého závoje korun je také bylinné patro vyvinuto velmi slabě. Nejvíce je v něm zastoupena ostřice kuklonosná, jednotlivě pak jestřábník lesní, rozrazil lékařský, z mechů vytváří pol±tářky ploník ztenčený, rokyt cypři±ový a dvouhrotec chvostnatý. Celkově se vegetačního sloµení těchto bučin účastní jen málo druhů.
 
Subxerofilní doubrava [3]
je roz±ířena zejména na jihozápadním a západním svahu; v nadmořské vý±ce kolem 600 m se jedná o azonální výskyt - zdej±í doubrava je prý jednou z nejvý±e poloµených v ČR. Je značně prořídlá, s přestárlými jedinci na příkrém aµ strmém kamenitém svahu. Hlavní dřevinou je zde dub zimní; porost dosahuje stáří 200 - 300 let. Z ostatních dřevin, které hrají méně významnou roli, zde přistupuje jeřáb břek, javor babyka, ojediněle bříza bělokorá. Na rozdíl od bučiny je tento porost značně světlej±í a jeho charakteristickým rysem jsou bohatě vyvinutá spodní patra. V křovinném převaµují hlohy, kalina tu±alaj, svída krvavá, vzácněji dřín; v podrostu se vyskytuje metlice křivolaká, kostřava ovčí, bika hajní a borůvka, na chud±ích a su±±ích místech roste i válečka prapořitá, ojediněle i teplomilné druhy, jako je kručinka německá, čilimníkovec černající a silenka nicí.
 
Lipová javořina [6]
Toto společenstvo se vyskytuje na hřebenech a temenech vrcholů, na sutích, na příkrých svazích, kolem skal a hřebenových zlomů. Stromové patro tvoří javor klen, lípa malolistá, ojediněle buk lesní a dub zimní. Keřové patro není charakteristicky vyvinuto. Jen ojediněle se objevuje bez černý a srstka. Brzy na jaře zde v podrostu převládá dymnivka dutá a prvosenka vy±±í. Tyto časně se vyskytující se druhy jsou záhy vystřídány jinými, na dusík náročnými (nitrofilními) rostlinami jako je kyčelnice devítilistá a baµanka vytrvalá. Objevuje se také česnáček lékařský, kakost smrdutý, hluchavka µlutá a jiné. Bylinné patro obecně má výrazně nitrofilní charakter.
 
Suźový les
je vázán na území s výrazně členitým reliéfem, v na±em případě na hluboké erozní údolí Vesnického potoka a sutě na jihovýchodním svahu. Ve stromovém patře se vedle suźových dřevin uplatňuje zvý±enou měrou buk. Suźový les je dobře vyvinut také na suźových rozpadech pod vrcholem Jezerky, na náde±tné jihozápadní straně, kde k dosaµení příznivé vlhkosti ovzdu±í, která je jednou z podmínek rozvoje tohoto společentva, přispívá i zvý±ená kondenzace mlh. Na jihovýchodním svahu se v tomto společenstvu uplatňuje jilm horní, javor mleč a klen, méně jiµ lípy srdčité.
 
Reliktní bor
je označení pro společenstvo skalních ostrohů v bukovém stupni. Je tvořeno řídkým pororstem břízy, borovice lesní a jeřábu. Vzhledem k nepatrné rozloze je silně ovlivněno kontaktními společenstvy.
 
Odumřelý smrkový les (postiµený imisemi) [8]
ve vrcholové části se nacházejí zbytky smrkového porostu. Byl vysazen na místě, které ekologicky neodpovídá této dřevině. Navíc byl porost postiµen imisemi z nedalekých průmyslových závodů. Vlivem pěstování smrků na nevhodném stanovi±ti do±lo k potlačení původního křovinného patra. Po proředění porostů se ve spodním patru druhotně roz±ířila bříza a bez černý.

Zvířenina
Jako podklad k navrµení chráněného území slouµily předev±ím skutečnosti z lesnické typologie; o zvířeně území, s výjimkou lovné zvěře, nebylo téměř nic známo. Proto byl v letech 1974-77 prováděn faunistický výzkum Jezerky.
Lokalita je známa početným výskytem obratlovců vázaných na staré bukové porosty. Do současné doby zde byl zaznamenán výskyt 5 druhů obojµivelníků, 5 druhů plazů, 63 druhů ptáků a 28 druhů savců; 24 z těchto druhů je uvedeno v seznamech zvlá±tě chráněných µivočichů. Z kategorie kriticky ohroµených je to zmije obecná, silně ohroµené obojµivelníky zastupuje mlok skvrnitý. Ze silně ohroµených druhů ptáků zde hnízdí holub doupňák, krahujec obecný, lejsek malý a µluva hajní. Pozoruhodný je poměrně dobrý stav ±elem, i kdyµ některé územím Jezerky jen procházejí. Do µivota v rezervaci se zdařile zapojily i některé cizí druhy jako daněk a muflon. Daňci pocházejí z chovu zavedeného Lobkovici jiµ před rokem 1813; obývají hlavně strmé západní svahy. Mufloni zde byli vysazeni v letech 1910 a 1920, roku 1945 se k nim přidalo několik dal±ích muflonů, zahnaných na území Jezerky ze Saska; lze je pozorovat zejména ve východní části NPR.
Významná je rovněµ fauna bezobratlých - zdej±í duby a buky hostí velké mnoµství hmyzu. Byli zde nalezeni četní tesaříci - i v Čechách vymírající tesařík alpský - typický pro zachovalé bukové lesy. Dal±ími nápadnými brouky jsou roháč velký a zlatohlávek zlatý. Byl zde zji±těni také krajník hnědý a vzácný vějířník nápadný, µijící v hnízdech vos. V rezervaci byl rovněµ zaznamenán výskyt 19 předev±ím lesních druhů měkký±ů. Pozoruhodná je hrotice obrácená, trojlaločka pyskatá a zuboústka sametová.
Druhové spektrum obratlovců ukazuje, µe z hlediska faunistického a ekologického náleµí zdej±í fauna k lesní zvířeně podhorského charakteru. Typické horské faunistické prvky zde téměř chybějí. Naopak zde µije mnoho teplomilných obratlovců, obývajících ve střední Evropě převáµně níµiny a pahorkatiny.

Antropogenní zásahy
Zásahy člověka do terénu jsou zde omezeny na minimum. Řídká síź starých cest je vedena nenápadně terénem. Na jejich vybudování v příkrých svazích měli zásluhu předev±ím Lobkovicové, kteří je vyuµívali při lovu. Řada stezek je dnes ale sesutá a zarostlá a v terénu sotva postřehnutelná. Na několika místech v rezervaci jsou pozůstatky po starém a málo úspě±ném dolování - staré ±toly a odvaly materiálu z nich vytěµeného. Kolem roku 1830 (?) bylo na území pátráno po stříbrné rudě a pravděpodobně také po µelezných rudách, v souvislosti s jejich těµbou u Červené Jámy. Z tohoto období se zde zachovala jedna ±tola v údolí Vesnického potoka. Dvě dal±í krátké ±toly (jedna z nich se nachází přesně v severovýchodním cípu rezervace) pocházejí z období po druhé světové válce, kdy se v Kru±ných horách započalo s intenzivním geologickým průzkumem. Malými plochami jsou zde zastoupeny dal±í antropogenní formy a útvary - patří sem přehrada, louka pod hrází a kolem vodojemu. Obě louky jsou udrµovány lidskými zásahy. V minulosti to byl i hrad Starý Źeberk, který stával na vrcholu Jezerky. V roce 1981 byla otevřena 1,8 km dlouhá naučná stezka procházející rezervací (tzv. modrá stezka - podle barvy turistické značky, která po této cestě kdysi vedla). Do dne±ní doby z ní kromě několika spadlých tabulek nic nezbylo - příkrá pě±ina je částečně zarostlá a na několika místech dokonce sesutá.

Součastné problémy
Rezervace je negativně ovlivněna provozem rozsáhlého hnědouhelného lomu Československé armády. Lom, jehoµ okraj leµí asi 50 m (!) od jiµní hranice rezervace, tvoří několik desítek metrů hluboký a více neµ 3 km ±iroký zářez o délce více neµ 10 km. Ačkoliv byla v předstihu učiněna opatření k zaji±tění stability svahu a vodohospodářských poměrů, a přes trvalý monitoring, který zaji±źuje provozovatel lomu, patří tato rezervace k nejohroµeněj±ím v Ústeckém kraji. V důsledku nepromy±lené báňské činnosti dochází v dolní části rezervace k sesuvům. Území Jezerky je také pod vlivem průmyslových exhalací, i kdyµ v tomto směru se situace oproti minulosti velmi zlep±ila.

Poznámky
Pozemky v NPR Jezerka patřily k panství Lobkoviců, kteří sídlili na nedalekém zámku Jezeří. První záznamy o zdej±ích lesích pocházejí jiµ z počátku 19. století. Území rezervace bylo kdysi součástí tzv. Malé jezeřské obory, zřízené v roce 1908. Lesní porosty Jezerky byly jiµ od začátku 20. století vyloučeny z běµného obhospodařování (tzv. lesy bez úpravy výnosů) a tedy ponechány v podstatě přirozenému vývoji. Vzhledem k místnímu reliéfu totiµ ustupuje do pozadí vlastní produkce dřeva a mnohem vět±ího významu nabývají ostatní funkce lesa jako např. půdoochranná, půdotvorná, protierozní a vodohospodářská. Je±tě před vyhlá±ením rezervace bylo území Jezerky částí přírodního parku, který se rozprostíral mezi údolím Vesnického potoka a Mariánským údolím a chránil tamní přirozené dubové a bukové porosty. V roce 1992 byl status chráněného území změněn ze státní přírodní rezervace na národní přírodní rezervaci. Lesy na území Jezerky byly u±etřeny vět±ích lidských zásahů aµ do června 2001. Tehdy byla v souladu s plánem péče o rezervaci (!) vykácena rozsáhlá plocha starého bukového lesa v centrální části NPR (nad přehradou a na úbočí Jedlové). Podle lesních hospodářů bylo nutné zasáhnout, neboź stromy byly přestárlé a napadené hnilobou, vyvolal v±ak rozhořčení a protesty ekologických organizací. Zásah, jakkoliv oprávněný, se rezervace velmi dotkl. Je tak trochu ironií, µe nedaleko míst, kde byla z důvodu ochrany přírody zru±ena turistická stezka, rozjezdily lesnické stroje příkrý svah a koryto potoka. Na území sice bude provedena rekultivace, ale návrat ke stavu před vykácením bude trvat minimálně desítky let. V současné době na území rezervace probíhá v rámci celostátního úkolu tzv. biomonitoring - dlouhodobé sledování rostlin a µivočichů na několika vytyčených plochách.

Pro případné náv±těvníky
Rezervace je poměrně vzdálená od míst dosaµitelných veřejnou dopravou. Nejvýhodněj±í je jít ze zastávky MHD v Černicích kolem zámku Jezeří (k vrcholu Jezerky je to odtud něco přes 5 km, ale pěkně do kopce), případně lze vyuµít zastávku ČSAD Nová Ves v Horách, Červená Jáma (odtud je to sice téměř 7 km, ale jen stoupání tvoří jen polovinu cesty a je pozvolněj±í neµ v předchozím případě). Do dolní části rezervace je moµné celkem pohodlně dojít ze zastávky ČSAD ve Vysoké Peci, případně opět z Černic kolem zámku Jezeří. Autem lze dojet na parkovi±tě pod zámkem Jezeří, případně do Vysoké Pece. Sejít z vrcholu Jezerky do spodní části NPR lze po pě±ině, po níµ kdysi vedla modrá a později µlutá značka a naučná stezka; je jen třeba věnovat zvý±enou pozornost orientaci a v horní polovině ve vlastním zájmu nescházet ze stezky (orientace ve skalách je velmi obtíµná a navíc hrozí nebezpečí pádu z velmi příkrého svahu). Při cestě zdola nahoru je největ±ím problémem najít tu správnou pě±inku, která vás vyvede aµ na vrchol. Cesta tímto směrem je poměrně namáhavá (převý±ení 350 m na délce něco přes 1 km). Na území rezervace se smí chodit pouze po značených cestách.

Design: © 2005 Jakub Vaněk, fremycz (zavinac) gmail (tecka) com